Informace o plemeni
Historie
Tosa byla původně šlechtěna v Japonsku na ostrově Shikoku v provincii Tosa, odtud tedy pochází název plemene. Japonci zde dlouhá léta pořádali psí zápasy k nimž se snažili vyšlechtit co nejlepšího bojovníka. Nutno dodat, že psí zápasy jsou v dnešní době poměrně zavádějící pojem, zmiňované zápasy v Japonsku měly jasná a poměrně přísná pravidla. Zápasů se účastnili pouze psi nikoliv feny. Psi měli za úkol protivníka dostat na podložku a to bez kousání a vrčení (zápas se podobal japonskému sumo). Pokud pravidla pes porušil, byl diskvalifikován. Vítěz se těšil velké úctě stejně jako jeho majitel. Zároveň byly tosy používány jako společníci samurajů.
<!--[if !vml]--> 
<!--[endif]-->
Tento pes se dnešní tose příliš nepodobal. V roce 1848 se začal chovem zabývat Dr. H. Sainta v blízkosti Nagasaki. Došlo ke spojení velmi agresivního psa z jeho chovu se psem "shikoku". Jejich potomci se později proslavili jako velcí bojovníci a dají se považovat za předchůdce dnešní tosy. Místní milovníci psích zápasů byli zklamáni vzrůstem původní tosy a neustále je srovnávali s velkými západními plemeny, proto se japonští chovatelé s nadšením pustili do křížení s těmito psy. Pro křížení byla postupně použita tato plemena: buldoci (1872), pointeři, bulteriéři, mastifové (1874), svatobernardští psi, bordeauxské dogy, němečtí ohaři (1876) , bloodhoundi a německá doga (1924). Tímto křížením byl vyšlechtěn velký, silný, ale přesto hbitý pes.
Povaha
K charakteristickým vlastnostem tohoto plemene patří odvážnost, bojovnost, houževnatost a ostražitost. Na druhou stranu je to pes inteligentní, poslušný a oddaný. Dokáže být velmi něžný a citlivý.
Tosy byly dlouhou dobu šlechtěny ke psím zápasům, a dle toho se také vyvíjel jejich vzhled a povaha. Dnes v našich podmínkách jsou to psi spíše společenští. Jsou to skutečně velmi osobití a sebevědomí tvorové, kteří bývají nedůvěřiví ke všemu novému. Jsou to vynikající společníci, kteří nepotřebují žádný výcvik, aby pochopili, co po nich chcete. Tosa je velice inteligentní, proto u ní s drilem nepochodíte. Pokud by měla nějaký povel opakovat několikrát za sebou, začne jí to velice nudit. Proto je lepší místo výcviku volit trpělivou, ale pevnou výchovu. Tosa se sice bude učit trochu pomaleji, ale to co se jednou naučí, nikdy nezapomene. A to v kladném i záporném smyslu. I z tohoto důvodu není tato rasa běžně doporučována na cvičení obrany. Obrana je pro japonského mastifa přirozená, není nutno je podporovat v agresivním chování. Naopak každý projev agresivity musíte od malička tlumit, vždy psa pokárejte, aby věděl, že takto se příště chovat nesmí! Správně vychovaná tosa reaguje na každé zvýšení vašeho hlasu. Neodpovídající výchovu pes nechápe. Ta vede jen ke zhoršení situace. Ke správné výchově potřebuje trpělivost, porozumění a laskavost.
Péče a charakteristika plemene
Tosa je silný robustní pes, který není náchylný k běžným nemocem, potřebuje zvláště v období vývinu kvalitní krmivo s vyváženým obsahem živin, minerálů a vitamínů. Vzhledem k rychlému růstu nesmíme psa v prvním roce života zbytečně přetěžovat dlouhými procházkami či jinou fyzickou zátěží. Špatná strava a nešetrný přístup může na nevyzrálé kostře zanechat doživotní následky. Tosa je tolerantní ke štěňatům a slabším jedincům, musíte jí však socializovat od první chvíle co si ji přivedete domů. Naučte jí, aby bez vašeho povelu neběhala k cizím psům.V pubertě by to mohl být velký problém. Psi bývají velmi dominantní a zpravidla nesnáší žádnou konkurenci. Pravdou je, že většina majitelů své psy nezvládá a ti si pak pro nářez vysloveně doběhnou. Jejich neschopný pán je totiž nedokáže odvolat. Není dobré chodit s tosou na "cvičák". Většinou se zde specializují na ovčáky a tradiční plemena a nutí psy skákat přes překážky, nebo zdolávat jiné „atrakce“ , které molossoindí plemena nesmí provádět kvůli nadměrné zátěži kloubů. Rukáv je pro tosu nepřípustný!! Srst tosy je krátká a hustá, k udržení dobré kondice ji stačí během roku průběžně vykartáčovat. Neopomeneme na péči o uši a oči. Pokud se pes pohybuje po tvrdém povrchu, drápy se sami obrousí, v opačném případě je třeba dráp podle potřeby zastříhnout. Nejlepší krmivo, které udrží vašeho miláčka fit je Royal Canin a Hills. Velmi dobrý doplněk stravy je vařené kuřecí maso bez tuku, tosa má velice citlivý žaludek a větší množství tuku jí způsobí žaludeční a střevní problémy. Jako zákusek postačí sušené vepřové ucho, za které vám bude vaše psisko vděčné a bude ho vyžadovat každé ráno, večer a při každé příležitosti, když má pocit, že vám udělalo radost.:-) Tosa musí ležet na měkkém pelíšku, aby neměla otlaky. Nehledě na to, že na měkkém se lépe lenoší a lenošení patří mezi hlavní náplň dne. Tosa je velmi společenský pes, neměl by si ji pořizovat ten, kdo nechce psa domů. Když bude vyrůstat v kotci, či odděleně od lidí, nebude socializovaná a zákonitě bude "PROBLÉMOVÁ" !!! Tosa ke svému životu potřebuje velmi úzký kontakt se svoji rodinou, dostatek podnětů a zkušeností. Jinak psychicky strádá a vznikají poruchy chování, které psa poznamenají na celý život.
Vzhled
Standart plemene je poměrně stručný a ponechává tak určitou volnost. Celkově je tosa harmonický, robustní pes silné kostry, přiměřeně osvalený, vzbuzující svým vzezřením respekt. Spodní hranice kohoutkové výšky je u psů 60 centimetrů a u fen 55 centimetrů. Směrem nahoru není hranice nijak omezena a je velmi často přesahována. Hmotnost odpovídá velikosti psa a najdou se i jedinci přesahující 80 kilogramů. Mozkovna je široká, kvadratická tlama. V pozornosti se na čele tvoří vrásky. Nosní houba široká a černá, silná horní i dolní čelist, nůžkový skus. poměrně malé a tenké uši jsou vysoko nasazené po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci. Krk je svalnatý s volnou kůží na hrdle, vysoký kohoutek, rovný a vodorovně probíhající hřbet, široká a svalnatá bedra. Hruď široká a hluboká, žebra přiměřeně klenutá, břicho vtažené. Ocas je v nasazení silný a směrem ke špičce se zužuje, dosahuje až k hleznu. končetiny silné kostry a výrazného osvalení. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené a silné. Pánevní končetiny osvalené. dobře uzavřené tlapy, drápy tvrdé, přednost se dává tmavým drápům. Srst je krátká, tvrdá a hustá. Nejžádanější barva je červená až červenohnědá, dále všechny odstíny žluté, meruňková, žíhaná a černá. S žíhanou a černou se setkáváme ojediněle. Bílé znaky na hrudi (náprsenka) a tlapách jsou přípustné.